chovatelská stanice stafordšírských bulteriérů

PÉČE O OČI A UŠI

Péče o uši, stejně jako o oči, pokud je všechno v pořádku, spočívá u psů v pravidelném prohlédnutí a udržování v čistotě. Někdy se však mohou vyskytnou zdravotní obtíže, které je potřeba nechat odborně ošetřit veterinářem.

Oči

Tvorba tzv. ospalků každé ráno není problém. Suché útvary lehce odstraníte. Je lepší je dávat pryč, jinak se hromadí v srsti, zalepují koutky očí a mohou se podílet na vzniku potíží. Na péči o okolí očí existují přípravky, které čistí i desinfikují. Některé jsou i na bázi bylinek a mohu je jen doporučit. 

Dbejte na to, aby do očí nezasahovaly přerůstající chlupy a nedráždily je. Je dobré je ostříhat (pozor, aby ostré ostříhané konce naopak nedráždili oko), dát do gumičky nebo i upravit gelem apod. Některá plemena trpí tzv. entropiem, což je stav, kdy dochází k vtočení víčka v takovém rozsahu, že se srst dostává do kontaktu s rohovkou, kterou poškozuje nebo naopak ektropiem, zde se naopak jedná se o „vychlípení“ víčka, které může vést k zánětu spojivek a rohovky, spojené s výrazným výtokem. Oba stavy je nutno řešit operativně.

Pokud přijdete z prašného prostředí, můžete oči vypláchnout borovou vodou. Jiné preparáty, např. s obsahem antibiotik doporučuji do očí podávat až po poradě s odborníkem. Pokud se objeví nažloutlý výtok, otok, zarudnutí, svědění, krusty nebo jiný problém, např. zákal nebo poranění oka, určitě vyhledejte veterináře, u komplikovaných případů je lépe navštívit specialistu, oftalmologa.

Uši 

Péče o uši, stejně jako o oči, pokud je všechno v pořádku, je čistě v pravidelných kontrolách. Pokud je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. 

Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné, i my si uši čistíme. Ucho zašpiněné ušním mazem vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu klidně ve větším množství a chrupavčitou trubici zvukovodu promasírujte, až je slyšet šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu, co pes vyklepe do ústí zvukovodu. Stejným přípravkem můžete očistit i záhyby boltce. Tímto způsobem dokážete ucho vyčistit spolehlivě a bezpečně. Čistěte nejdřív ucho čistší a před čištěním druhého ucha očistěte vždy kónus kapek. Předejdete tak riziku zavlečeni infekce z ucha nemocného do zdravého. Nikdy nečistěte psovi uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem. U pejsků nepoužívejte tampónky do hloubky ucha. Hluboké čištění nechte na nás. Můžete udělat víc škody než užitku jednak možným poraněním nebo zatlačením případné nečistoty hlouběji do zvukovodu.
U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jokšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytváří často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu a vede ke vzniku zánětu. Mechanické vytrhávání chloupků můžete dělat ručně, na trhu jsou k dispozici i přípravky k tomuto účelu. 
V letním období jsou častými problémy u psů, především s převislým uchem, záněty zvukovodu, kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu. Osina je obal semene trávy či obilí, má ostrý hrot a výstupky, které se zachytávají v srsti či dutině zvukovodu. Po každé procházce přírodou, především ve vysoké trávě či obilí, po koupání v přírodních zdrojích vody apod. uši psa zkontrolujte. Pokud ostříháte srst na vnitřní straně ušního boltce nakrátko, výrazně snížíte pravděpodobnost vniknutí osiny do zvukovodu. 

Péče o uši, stejně jako o oči, pokud je všechno v pořádku, je čistě v pravidelných kontrolách. Pokud je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy.

V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec apod., určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také „samoléčba“ zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod  problému do chronického stádia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.

OŠETŘENÍ TLAPEK A DRÁPKŮ

Některá plemena potřebují mnohem více každodenní péče než jiná. Je jasné, že jinou péči bude vyžadovat malý pes narozdíl od velkého, dlouhosrstý nebo naopak hladkosrstý. Pravidelnou péčí o psa lze předcházet mnohým problémům. Pokud si budete všímat, jak se váš pes chová normálně, jak vypadají jeho změny nálady a budete provádět základní péči, budete chodit k veterináři na pravidelná očkování, která je třeba brát i jako každoroční preventivní prohlídku, protože tou očkování bezesporu je, a v případě potřeby budete schopni odpovědět na otázky, které povedou ke stanovení správné diagnózy, protože bez zodpovědné spolupráce majitelů je naše práce složitější, můžete odhalit mnohá onemocnění již v jejich počátku, kdy jejich řešení bývá jednodušší.

Množství času, který budete muset na pravidelnou péči a svého pejska vynaložit, bude záležet na plemeni a velikosti psa a na tom, jestli ho budete předvádět na výstavách, cvičit nebo s ním sportovat a podobně. Není mým úkolem podrobně rozebírat péči o jednotlivá plemena. Na to bych Vám doporučil pořídit si publikaci, která se daným tématem zaobírá nebo navštívit zkušeného chovatele. Rád bych na tomto místě popsal některá ošetření, která můžete doma provádět sami. Je důležité, abyste na ně vašeho miláčka zvykali od mládí.

Tlapky

Je třeba je prohlížet nejen když pes kulhá. Podívejte se mezi prsty i mezi polštářky. Kůže by neměla být zarudlá, mokvavá nebo zhrublá. Chlupy v meziprstí pravidelně vystřihávejte nejen kvůli snadnějšímu mytí, ale i kvůli plstnatění srsti.

Zvýšenou pozornost věnujte tlapkám v období zimy, kdy se chodníky hodně solí. Vidíte na botách, jak sůl poškozuje kůži. Váš pes je na tom hůř. Jeho kůže je živá, může být velmi vysušená a pálit. Ochranou je promazávání kůže např. vazelínou. V případě potřeby připadá v úvahu i ochranná obuv, i když může vzbuzovat  úsměv. Sůl není v zimě jediným problémem, který může vašeho pejska trápit. Především u dlouhosrstých plemen mohou problémy v těchto místech vycházet z namrzlého ledu mezi polštářky, vystříháním srsti a kontrolou po procházce tento problém zmírníte.

Ani v létě na tlapky nezapomínejte, dlouhá chůze po rozpáleném betonu může způsobit popáleniny, osiny, které jsme popisovali již v péči o uši, často působí problémy i v meziprstí, kde se postupně „zavrtají“ do kůže a způsobí zánět, otok a bolestivost, často doprovázené výtokem z místa vpichu. Jejich vyndávání se pak často neobejde bez narkózy.

Veškeré řezné rány nebo jiné úrazy na tlapkách nenechávejte bez odborného ošetření veterinářem, většina z nich vyžaduje antibiotickou clonu. Pokud o tom nejste poučeni, sami tlapky nezavazujte, je zde velké riziko sesunutí obvazu a zaškrcení cév, což může mít nepříjemné následky. Pokud má pes tlapku pod obvazem, udržujte ji v suchu a čistotě, aby nedošlo k zapaření kůže pod obvazem. K tomu dobře slouží již zmiňované ochranné botičky.

Drápky

Kontrolujte drápky pravidelně. Za normálních okolností při dostatku pohybu po tvrdém povrchu, se drápky obrušují samy. Drápy, které se svým koncem nedotýkají země, když pes stojí, není třeba zkracovat. Pozor na páté prsty, tzv. paspárky, které má pes uloženy výše na tlapce z vnitřní strany a země se při pohybu nedotýkají. Někteří psi mají paspárky i na zadních nohách. U psů s dlouhou srstí je můžete (pokud o nich nevíte) snadno přehlédnout. I na těchto paspárcích rostou drápy, které se často zatáčí a mohou snadno zarůst do kůže. Je třeba je krátit častěji než jiné. Pokud jsou paspárky svojí polohou náchylné ke zranění, chirurgicky se odstraňují. U některých plemen jsou naopak ve standardu plemene a tedy žádoucí.

Prosím kontrolujte délku drápů! Když se bojíte, že byste mohli drápky, jak se říká,  zastřihnout, zajděte za námi a nezlobte se na nás, když se nám to stane taky. U černých drápků není rozmezí mezi lůžkem, které po zastřihnutí krvácí patrné vůbec a i u světlých průhledných drápku se může při pohybu psa drápek zastřihnout. Zastřižený dráp není žádná tragédie. Krvácí to občas hodně, ale bez následků...

Důležitá je také kvalita drápu jako takového a drápkového lůžka. Pevnost, lomivost, třepení, způsob růstu nám hodně vypovídají o zdravotním stavu. Můžou být příznakem nedostatku vitamínů, plísňového onemocnění …

OŠETŘENÍ ANÁLNÍCH ŽLÁZEK (VÁČKŮ)

Přeplněné anální žlázky (paraanální pachové váčky) nepatří u většiny psů mezi potíže, které bychom museli pravidelně ošetřovat. Jsou však pejsci, kteří tímto problémem trpí pravidelně. Pravidelná péče o žlázky těchto pejsků a včasné ropoznání problému vám pomůže předejít nepříjemným komplikacím. Stav análních žlázek je třeba kontrolovat při každé větší snaze o olizování či okusování zadní části těla, při sáňkování psa s nataženýma zadníma nohama po zemi nebo při zvýšeném typickém zápachu psa ve stresových situacích.

Co jsou anální žlázky

Anální žlázky, nebo také paraanální pachové váčky, jsou párový orgán uložený pod ocasem po stranách řitního otvoru (podle ciferníku ). Je to pachová žláza obsahující silně zapáchající látku. Za normálních okolností je žláza naplněná nažloutlou zakalenou silně zapáchající tekutinou, která odchází spolu se stolicí, nebo ji může pejsek pustit při strachu. Problémy se projeví jako ucpání žlázek, nebo jako abscesy, které se tvoří přímo ve žlázách. Na problémech s vyprazdňováním análních váčků se podílí několik faktorů, především zácpa, málo častá stolice nebo řídká stolice, ale i nedostatek pohybu nebo nedostatek prostoru pro vytváření teritoria (původní účel sekretu análních žláz).

Problémy s přeplňováním a ucpáním análních váčků

Když dojde k přeplnění žlázek nebo zhoustnutí sekretu, pes má pocit nespecifického dyskomfortu. Psa může obtěžovat svědění na různých místech, především na hřbetě u kořene ocasu, při vykusování těchto míst se případně přidruží doprovodné kožní problémy.Pes může např. jezdit zadkem po zemi, tzv. "sáňkování" nebo si může paradoxně začít vykusovat srst v jiných částech těla, jako jsou např. hrudní končetiny nebo kůže na břiše či ocase. Sekret stagnující ve žlázkách je velmi agresivní. Pokud nedojde včas k vyprázdnění přeplněných análních váčků, sekret se dále zahušťuje a dojde k úplnému ucpání žlázek. Pak často dochází k zánětu žlázek a někdy až k tvorbě píštělí, které vypadají jako hnisavé ranky do kůže vedle řitního otvoru. Je-li sekret ve žlázkách zadržován dlouho, může se to projevit i celkovými příznaky. Ucpané anální váčky je třeba nechat odborně vyčistit veterinářem, zanícené žlázky je třeba přeléčit antibiotiky. U velmi problematických případů může být indikováno i operativní odstranění análních váčků.

V případě, že bude Váš pejsek projevovat výše zmíněné příznaky, je nutné sekret z váčků mechanicky odstranit. Tento úkon si nechte ukázat u veterináře nebo zkušenějšího chovatele. Preventivní vymačkávání žlázek u psů, kteří nejeví žádné problémy, se nedoporučuje, protože to žlázky stimuluje k další tvorbě sekretu. U psů, kteří trpí na ucpávání análních váčků, je frekvence vymačkávání individuální v řádu měsíců.

Autor článku: MVDr. Roman Musálek a redakce       © 2007 VETCENTRUM Duchek s.r.o.