CO JE DEMODIKÓZA A JAK VZNIKÁ

Parazit nazývaný trudník - latinsky Demodex canis (psí), Demodex cati (kočičí) - přežívá v chlupových váčcích a mazových žlázách.

Přenáší se z feny na štěňata v raném věku při dlouhém kontaktu, nejčastěji při sání. V malém počtu přežívají trudníci v kůži většiny savců a problémy způsobují teprve při přemnožení. K tomu dochází při oslabení imunitního systému, při nádorových onemocněních nebo při podávání imunosupresivních látek (např. kortikosteroidů).

Častěji se s demodikózou setkáváme u krátkosrstých a brachycefalických plemen.

Formy demodikózy

Rozeznáváme dvě formy. Lokální a generalizovanou (na celém těle).

Lokální forma

Lokální forma demodikózy se vyskytuje převážně u štěňat od třech do deseti měsíců věku. Projevuje se okrouhlými ložisky bez chlupů, někdy s jemnými šupinami a zarudnutím. Tyto nacházíme na hřbetu nosu, na čele a kolem očí. Tato forma většinou spontánně vymizí do 18 měsíců věku  v důsledku zesílení imunitního systému.

Generalizovaná forma

Zhruba 10% případů však přechází do formy generalizované s chronickou dermatitidou, hyperpigmentací a zesílení kůže. Mnohdy se přidá bakteriální zánět, kůže zapáchá a začíná se projevovat svědivost.

Diagnostika demodikózy

Onemocnění se diagnostikuje vyšetřením kožního seškrabu,  vyšetřením vytrhnutých chlupů z meziprstních prostorů. Dále pak biopsií kůže. Bohužel vyšetření kožních seškrabů může poskytnout i falešně negativní výsledky. Proto se doporučuje seškraby opakovat anebo, pokud je vysoká pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění, preventivně přeléčit.

Léčba demodikózy

U štěňat s lokální formou radikální terapii odkládáme až po dovršení zhruba jednoho roku věku. Využíváme čistících šampónů a podpory imunitního systému (vit. C, vit. E, popřípadě rovnou komplex látek podporující kvalitu kůže a srsti – biotin, zinek, vitamíny, aminokyseliny; echinaceu nebo betaglukan). Tím i předcházíme druhotným bakteriálním zánětům.

Při formě generalizované je již zapotřebí použít antiparazitální  přípravek. Řadu let se využívá látka k oplachu celého těla zvaná amitraz. Ta má však někdy vedlejší nežádoucí účinky ve formě zarudnutí pokožky, svědění, hypotenze nebo ospalosti zvířete. Nyní je na trhu novinka Advocate, která se aplikuje ve formě pouhé kapky za krk – spot on.

Feny, u jejichž štěňat se demodikóza projeví, by měly být vyřazeny z chovu. Můžeme předpokládat přenos genetické dispozice k propuknutí tohoto onemocnění. Dezinfekce prostředí není nutná.

Nedoléčená demodikóza může vyvolávat celoživotní problémy ve formě opakovaných zánětů meziprstních prostorů.

U koček je tato parazitóza vzácná a lokalizuje se nejčastěji kolem očí.

Autor článku: MVDr. Iva Librová   © 2007 VETCENTRUM Duchek s.r.o.

My osobně jsme se s demodikózou (demodexem) u našich psů nesetkali, ale na stránkách klubu stafordšírských bulteriérů  http://www.staffbullclub.cz/pages/oplemeni/demo.htm je uveden článek od Alexandry Lónové, ch. st. "Daffodil Yellow" 

Demodikóza

K napsání tohoto článku mě inspirovala vlastní zkušenost s tímto parazitem a šokující neodbornost stanovení diagnózy a následný postup léčení ve veterinárních ordinacích nejenom u nás v republice, ale především v zahraničí. Jsem přesvědčena, že neznalost tohoto problému panuje i mezi velkým procentem chovatelů a majitelů psů, jejichž psi tímto kožním onemocněním trpí, a tito o tom ani neví.

Onemocnění je v lehkých formách tak nenápadné, že si ho málokdo všimne. Myslím, že otevření tématu „demodikóza” a následná diskuse na toto pomůže mnohým z nás včas tuto chorobu rozpoznat a započít včasné léčení, které tak jako u každé jiné choroby čím je dříve započato, tím je úspěšnější a méně náročnější.

Tyto texty jsem čerpala ze zdrojů MVDr. Tataříkové, z Internetu a zkušeností několika lékařů a chovatelů, kteří se nebáli přiznat vlastní zkušenost s tímto roztočem.

Parazitální onemocnění kůže

Onemocnění způsobené roztoči. Roztoči jsou typičtí čtyřmi páry končetin a tělem rozděleným na 2 části. Mladší vývojová stadia jsou morfologicky podobná, ale larvy mají pouze tři páry končetin. Uplatňují se jako původci závažných kožních onemocnění kůže jako je demodikóza, svrab, cheyletielóza, trombikulóza, čmelíkovci, zaklíštění a jako vektoři různých infekcí.

Demodikóza

Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta a projevující se zánětem chlupových folikulů a mazových žláz.V současnosti pozorujeme nárůst demodikózy u psů. (Prameny také uvádějí, že tento parazit žije ve 100% populace psů, naše plemeno SBT je jedním z nejčastěji postiženým plemenem vůbec, a to tzv. "lokalizovanou formou".)

Etiopatogeneze

1. Demodex canis (trudík psí). Vyskytuje se u psů.
2. Demodex cati (trudík kočičí). Vyskytuje se u koček.

Trudíci jsou typičtí doutníkovitým tvarem těla velikosti 0,3-0,5 mm. Lokalizují se v chlupových folikulech a mazových žlázách. Jsou druhově specifičtí a k přenosu dochází výhradně v raném věku kontaktem, nejčastěji při sání. V malém množství žijí jako komenzalové v kůži většiny savců a teprve jejich aktivace a namnožení se projevuje klinickou demodikózou. Propuknutí kožních změn lze charakterizovat jako vnější manifestaci vnitřního poškození, způsobenou buď geneticky podmíněnými defekty imunity s následným poškozením T lymfocytů, získanou imunodeficiencí v důsledku závažného chronického onemocnění (např. nádory), nebo dlouhodobého podávání imunosupresivních přípravků (např. kortikosteroidů).

Onemocnění je častější u krátkosrstých a brachycefalických plemen, např. u dobrmanů, dalmatinů, německých dog, jezevčíků, šarpejů a molosovitých plemen. Z dlouhosrstých plemen se objevuje demodikóza u kólií, bobtailů, West Highland white teriérů a afgánských chrtů.

Symptomatologie

"Lokalizovaná demodikóza " je nejlehčí formou a vyskytuje se jako juvenilní forma především u štěňat ve věku 3 - 10 měsíců. Okrouhlá alopetická ložiska se zvýšenou tvorbou jemných šupin a erytémem se objevují především na hřbetě nosu, na čele a kolem očí (důsledek při sání v raném postnatálním období.V 90% případů vymizí spontánně do 1,5 roku, ale 10% přechází do "formy generalizované". Projevuje se chronickou skvamózní dermatitidou se zvýšeným šupinatěním, alopecií, tvorbou krust, lichenifikací a hyperpigmentací. Pustulózní nebo folikulární demodikóza má několik forem podle sekundární bakteriální infekce. Kůže je zesílená, načervenalá (odtud název " červená prašivina"- red mange), svraštělá s četnými pustulami se serózním a později hnisavým a krvavým obsahem. Postižení psi vydávají nepříjemný zápach. Regionální mízní uzliny jsou zvětšené. Primární demodikózu neprovází pruritus, dostavuje se však při sekundární bakteriální infekci. Uhynulí a oslabení trudíci jsou pasivně zanášeni krví nebo lymfou do mízních uzlin a různých orgánů. Průběh onemocnění výrazně komplikuje sekundární bakteriální infekce (rody Proeus, Staphylococcus, Pseudomonas). Problematická je především pseudomonadová pyodermie. Generalizovaná demodikóza je závažným celkovým onemocněním, kdy může docházet především u psů starších 1,5 roku i po radikální terapii k recidivám. Nedoléčená generalizovaná demedikóza přechází často v úporný interdigitální zánět jako chronická pododemodikóza (hluboká pododermatitida). Lokální forma demodikózy se často vyskytuje v okolí očí.

Diagnostika

K potvrzení diagnózy prokazujeme parazity. Dospělí trudíci a jejich mladší vývojová stádia jsou typičtí svým doutníkovitým tvarem těla, tenkostěnná vajíčka měří 70 - 80 µm a připomínají tvarem klobouk. Je třeba prokázat všechna vývojová stádia, protože průkaz jednoho parazita může být náhodným nálezem jedince r. Demodex v klidovém stádiu.

Vyšetření hlubokého kožního seškrabu až na krvácející spodinu. Vzorek odebíráme z přechodu postižené tkáně ve zdravou z několika různých míst. Vyšetření vytržených chlupů je nepříliš bolestivá metoda vhodná pro posouzení kožních změn v meziprstních prostorech a na jiných špatně přístupných místech. Chlupy vytrhneme pomocí pinzety z míst s příznaky folikulity. Zakápneme minerálním olejem nebo glycerinem a mikroskopicky pod malým zvětšením prohlížíme folikulární část chlupu.

Vyšetření obsahu pustul. Při pustulární formě demodikózy získáme vymáčknutím obsahu pustuly nebo nabodnutím sterilní jehlou exsudát, v němž po rozetření na podložní sklíčko a případném zředění fyziologockým roztokem rozlišíme množství trudíků v různém stupni vývoje a rozpadu.

Bioseptie kůže

Tuto diagnostickou metodu využíváme především u pododermatitid. Bioseptii provádíme standardním způsobem.

Diferenciální diagnostika. V počátečním stádiu bychom měli demodikózu zvažovat všude tam , kde u psů zjišťujeme nesvědivá alopetická ložiska, zejména na hlavě. V pokročilých případech je třeba vyloučit hluboké pyodermie jiné etiologie, např. v důsledku sarkoptového svrabu a hypersenzitivních reakcí. U dospělých psů (obvykle starších 5 let) pátráme po onemocnění nebo terapii s imunosupresivním účinkem (chronické neoplazie, protinádorová terapie, dlouhodobé podávání kortikosteroidů apod.).

Terapie

Juvenilní demodikóza u psů, zejména v lokalizované formě, většinou odezní spontánně. Demodikóza u dospělých zvířat vyžaduje dlouhodobou terapii, protože lokalizace parazita v chlupových folikulech (na rozdíl od r. Sarkoptes) způsobuje vyšší odolnost proti povrchově aplikovaným akaricitům. Prvním krokem je upiné ostříhání zvířete a odstranění šupin a krust šampónem obsahujícím antiseboroické a baktericidní látky (2,5-3 % benzoylperoxid). Před použitím vlastního akaricidního přípravku je totiž nezbytné docílit maximálního "vypláchnutí" chlupových folikulů. Šampóny s baktericidním účinkem důkladně oplachujeme, protože se občas vyznačují dráždivým účinkem. Na ochranu očí aplikujeme do spojivkového vaku oční mast. Proti demodexum působí koupele v anitraxu (Ectodex, Mitaban) v ředění 1:100. Ošetříme důkladně celé tělo a zvíře na závěr neoplachujeme. Koupele opakujeme v intervalu několika dnů až 2 týdnů do vymizení klinických příznaků a opakovaně negativních kožních seškrabů. Použití amitraxu u čivavy je sporné pro zvýšenou toxicitu u tohoto plemene. Výše uvedeným terapeutickým postupem jsme schopni vyléčit asi 85% všech demodikózních pacientů. Další terapeutickou možností je použití milbemycinoxinu (Interceptor) v dávkách 0,5mg/kg z.hm.p.o. denně až po dobu 90 dnů.V některých případech se osvědčily opakované injekce ivermektinu (lvomec) u nerizikových plemen psů (viz sarkoptový svrab). Další možností je podávání avermektinu dalších generací perorálně (např. Dectomax), nicméně tento způsob léčby nutno pečlivě zvažovat, protože avermektiny obecně nejsou určeny pro masožravá zvířata. Doplňková terapie spočívá v podávání vitaminu E (2oo mg pro toto 2x denně), kontrole sekundární pyodermie (antibiotikum zvolené podle antibiogramu podáváme nejméně 4 týdny), příp. se pokusíme o imunomodulaci organismu. Kortikoidy v jakékoli formě jsou s ohledem na etiopatogenezi onemocnění kontraindikovány!

Prognóza

Velmi dobrá prognóza je u juvenilní demodikózy, především lokalizované formy. Generalizovaná demodikóza má lepší prognózu v případě juvenilních změn,zatímco u dospělých zvířat jsou namístě obavy z recidiv. Opatrná by měla být prognóza zejména u pododemodikózy, kdy pátráme po celkovém onemocnění a imunosupresivních vlivech.

Prevence

Dezinfekce prostředí není nutná, neboť volně přežívající trudíci rychle ztrácejí schopnost infekce.

Jiné zdroje uvádějí jako formu prevence již dva týdny před porodem injekce "Baypamun" pro posílení imunity a potom ještě následné očkování štěňat tímto preparátem, nošení obojku "Preventic" v čtyřtýdenních intervalech, koupele v šampónu "Peroxiderm".

Zajímavé jsou také postřehy na toto téma některých chovatelů ze zahraničí. Mimo jiné mě zaujaly postřehy paní Doroty Rudnické, chovatelky SBT z Polska, která se tímto problémem také aktivně zabývala a mimo jiné odborníky konzultovala s panem prof. Witoldem Janeczkem.

Demodex u Staffordshire Bull Teriera

Demodex je obyvatelem vlasových váčků každého psa. K invazi nedochází přenosem z jednoho psa na druhého, ale v době prvních kontaktů štěněte s matkou v době sání. U novorozených štěňat se trudíci nevyskytují, objevují se teprve po 24 hodinách v okolí tlamičky. Tento trudík u některých zvířat nemoc způsobí, u jiných ne. U 85 % štěňat tato invaze probíhá bez projevů, u zbytku se objeví příznaky nemoci.

Možné příčiny

1. Ztráta obranyschopnosti - dědičná neschopnost zvládnutí nemoci.

2. Změna hladiny hormonu -trudík se objeví často mezi 6 a 9 měsícem života v době, kdy zvíře dozrává. Někdy se trudík objeví v době první říje u feny.

Také může být příčinou silné začervení štěňat cizopasníky trávicího systému, stres spojený s odstavením od matky, nadměrná vlhkost kůže při nesprávných hygienických podmínkách, podávání preparátů immunosupresivních.

Forma lokalizovaná - je to lehčí forma, pes ztrácí chlupy v okrouhlých místech (kulaté lysinky), nejvíce postižena je hlava (pysky, hřbet nosu, čelo, okolí očí), nebo prsa a přední končetiny. Pes nepociťuje žádné svědění. V 90 % případů zvíře tuto formu zvládá samo bez použití léků při upravení hygienických podmínek. Tato forma se vyskytuje hlavně u mladých psů.

Forma generalizovaná

- psi mladí: kolem 10% případů trudík napadá celé tělo a způsobu-je rozlehlá a nepravidelně lysající místa. Jelikož nastupuje vnitřní bakteriální nákaza, způsobuje svědění. Ale sám trudík toto svědění nezpůsobuje. Psi se necítí dobře a nemají chuť k jídlu. U 30-50 % případů před prvním rokem věku psa nastupuje spontánní vyléčení.

- psi dospělí: je to řídká forma nemoci, která se vyskytuje u psů po 4 roky života bez dosavadního onemocnění. Příčinou může být vnitřní nemoc, např. nádor nebo podávání psu léky steroidové při alergiích, což oslabuje obranný systém a způsobuje, že roztoči se rozmnožují a vyvolávají chorobné změny.

Léčení

Především neužíváme steroidy, jelikož oslabují imunologický systém a zhoršují stav pacienta. Jelikož generalizovaná demodikóza je onemocněním dědičným, psi, u kterých se objevila, by měli být kastrováni či sterilizováni (nechovní jedinci). Někteří lékaři tvrdí, že do_ chovu by se neměli používat ani jedinci s formou "lokalizovanou", ale já se neshoduji s tímto názorem, a to ze dvou důvodů: za prvé, psi sami zvládnou chorobu a za druhé, kdybychom jako chovatelé SBT měli toto praktikovat, drasticky by se zmenšil genetický materiál, kterým máme možnost disponovat a to by pomalu způsobilo vymření SBT, kde je tato choroba častá.

V mé chovné stanici se občas setkávám s demodikózou, ale nikdy se neobjevil případ formy "generalizované".

Lokalizovanou formu trudíka neléčme, v 90 % se zvíře uzdraví samo.

U "generalizované "formy se používá prostředek zvaný "Amiraz" (Aludex) zředěný s vodou v poměru 1: 100, kterým se pes koupe jednou za 7 dní tak dlouho, až se v seškrabech z kůže opakovaně neobjevují roztoči. Doporučuje se také obojek Preventic (firma Virbac). Dříve užitý benzoyl peroxide (Paxcutol) pomáhá odstranit stroupky a hnis. Je dobré před tím vyholit psa, aby léky přišly do styku přímo s kůži.V případě bakteriální infekce doporučujeme antibiotika.Léčení se může táhnout měsíce.

lwermektyn (Ivonec) je přípravek k užívání pro koně a prasata. U psů se jeho užití velmi omezuje a je zcela zakázáno u ovčáků skotských a shetlandských a u jejich kříženců.

Diagnóza

Bez mikroskopického vyšetření a seškrabu kůže nemůžeme mít nikdy jistotu, o jakou chorobu se jedná. Tyto seškraby se musí opakovat! U psů dospělých bychom měli příčinu choroby vždy hledat v podstatě jiné choroby.

Obecné shrnutí

Demodikóza je choroba u plemene SBT velmi častá. Neměli bychom v chovu užívat psů, jejichž velká část těla či celé tělo je touto chorobou napadeno. Jestliže pozorujeme u našich štěňat demodikózu, tak jako já u svých, jsme povinni vybírat k dalšímu chovu jen psa-reproduktora, který na tuto chorobu netrpěl. Mým zdáním můžeme do chovu užívat psů, kteří přešli jemnou, "lokalizovanou", samovolně vyléčenou formu trudíka. V opačném případě by se brzy mohlo ukázat, že nemáme co chovat.

Takže - dva články, jeden odborný a druhý s praktickými postřehy chovatelky. Ve většině bodů se shodují, v jiných je to věc názoru. Já sama jsem měla také zkušenost s formou jemnou, cíli „lokalizovanou“ přes všechny nejpřísnější zásady hygieny chovu i přes nejlepší možnou a dostupnou veterinární péči či prvotřídní krmení. Proto se nemohu shodnout s názorem, že je příčinou této formy špatná hygiena prostředí či výživy. Trudík se prostě objevil nečekán a nezván a dosti nás svou návštěvou zaskočil. Trudík získal malý náskok, než jsme se zorientovali, o co se vlastně jedná a v dnešní době jsou už všichni paraziti pokonáni.

Přesto jsem pátrala dál ...

...Oba články nás odkazují na obojek "preventic" francouzské firmy Virbac, dále na koupele v účinné látce "Amitraz", prostředku "Ectodex" německé firmy "Intervet". Pozastavím se u výše zmiňovaného obojku, jelikož mě překvapily rozdíly doprovodného textu na přiložených letácích v české a německé verzi.

Německý text:

Indikace: Obojek s insekticidním účinkem k zevnímu použití jako ochrana psů před napadení klíšťaty (Ixodes ricinus: hnědá psí klíšťata, Rhipicephalus sanguineus...) Kontraindikace: Nepoužívat u nemocných zvířat ani u zvířat v rekonvalescenci, ne u březích či laktujících zvířat ani u zvířat před 8. měsícem věku! Nepoužívat zároveň s jiným insekticidem nebo akaricidem.

Vedlejší účinky: Po založení obojku se mohou ojediněle objevit alergie, ztráta chlupů, svědění, ekzém, vytvoření pusteli. Pes je neklidný. Všechny nové, zde neuvedené vedlejší účinky hlásí majitel lékaři či pracovníku lékárny.

Není určeno pro potravinová zvířata.

+ ještě pár bodů nyní již shodného textu jako v češtině.

Český text:

Charakteristika: Amitraz je účinný proti ektoparazitům. Účinná látka se postupně vylučuje z obojku do kožního mazu a mechanicky se roznáší po celém povrchu kůže. Odpuzuje klíšťata a zabraňuje jejich přisátí. Amitraz je účinný i proti demodikóze psů.

Indikace: Prevence a léčba ektoparazitóz u psů. (Proti klíšťatům vykazuje obojek účinnost po 4 měsíce, při demodikóze 4 týdny ; - ve francouzském originálním textu stojí 3 týdny !!! - pozn. autorky článku).

Kontraindikace: Nepoužívat u štěňat do 8 týdnů věku, u nemocných rekonvalescentních zvířat a při podráždění kůže. Nekombinovat s dalšími ektoparazitiky.

Způsob použití: Obojek se vyjme ze sáčku a upevní na krk psa tak, aby bylo možno za něj zasunout dva prsty. Přebytečná část obojku se odřízne. U štěňat, vzhledem k jejich růstu, nutno obojek postupně uvolňovat.

Obojek musí být trvale připevněn, neškodí mu voda ani vlhkost, avšak před koupáním psa se doporučuje obojek odepnout.

Ochranné lhůty: Není určeno pro potravinová zvířata.

Upozornění: Zatavený sáček s obojkem otevřete až při použití. Odstřižená část a použitý obojek mají být bezpečně zlikvidován. Psi by si neměli obojek zvykat. Při manipulaci s obojkem je nutné si umýt ruce vodou a mýdlem. Děti by si s obojkem neměly hrát.

Uchovávání: Při teplotě 15-25°C, v suchu. Použití expirace: 24 měsíců.

Byla jsem velmi překvapena velkými a dost podstatnými rozdíly v textu a taky tím, že se český text ani slovem nezmiňuje o nevhodnosti použití obojku u březích a kojících fen, což je v boji s demodexem dosti podstatný bod, kdy chovatelé ve snaze propuknutí demodikózy tyto obojky pro své březí a kojící feny používají.

Konzultovala jsem tuto otázku rovněž v Německu s MVDr. Biewald, která v žádném případě použití těchto obojků u těchto skupin nedoporučuje, jelikož účinná látka amitraz se dostává kůží do krevního oběhu, stejně jako do mateřského mléka, které sají štěňata. Nesmíme zapomenout, že amitraz je jed, který má za úkol hubit parazita a proto by mohl jako agresivní látka poškodit plody či štěňata! Ostatně doporučuje tato lékařka jako účinné jen posilování imunitního systému sérií injekcí baypamun již pro březí fenu stejně jako štěňatům ihned po narození. Ani ona nezapomněla upozornit, že tento parazit žije jako cizopasník na každém psu a je takřka nemožné v některých případech objevení příznaků zabránit.

...ale já stále nemám jasnou odpověď na mou otázku, jak se mohu proti trudíkovi bránit takovým způsobem, aby se u nás již nikdy neobjevil. Jde to vůbec?

Tímto článkem bych chtěla zahájit debatu na téma "kožních parazitů", v které by se všichni, kteří mají s tímto "primitivním" problémem zkušenost a kteří znají účinnou formu ofenzívy, podělili o své vědomosti s námi všemi a pomohli nám v boji s tímto mikrosvětem. Smrt parazitům!!!

zpracovala Alexandra Lónová, ch. st. "Daffodil Yellow"